Triviální názvy alkanů a alkylů

1) Isoalkany, neoalkany a odvozené jednovazné uhlovodíkové zbytky jako substituenty (isoalkyly, terc-alkyly, neoalkyly)

Isoalkany a neoalkany jsou rozvětvené alkany, pro které lze použít běžné systematické názvosloví.

Nejjednodušším isoalkanem je isobutan. Vytváří se z butanu vyjmutím skupiny \(-CH_2-\) z butanového řetězce a odejmutím vodíku sousedícímu uhlíku. Z butanu zbyde fragment \(CH_3-CH-CH_3\), spojením odejmutých prvků vznikne methylová skupina a oba jednovazné fragmenty spojíme dohromady za vzniku isobutanu.

Neoalkany vytváříme stejným postupem s tím rozdílem, že ho opakujeme dvakrát. Nejjednodušší neoalkan tak lze vytvořit až od pentanu.

Důležitou triviální výjimkou je isopropyl. U něho se triviální název vžil, avšak systematicky nelze vytvořil podle zmiňovaného postupu.

Zbytky vzniklé myšleným odtržením jednoho vodíku od alkanu jsou opět názvoslovně vyznačené příponou -yl. Terc-alkyl vzniká odtržením vodíku z methinového uhlíku od isoalkanu. Při tvorbě isoalkylů odstraňujeme vodík z methylu na nejdelším řetězci. Stejně postupujeme i při tvorbě neoalkylů.

Obrázek 1: Tvorba isoalkanů, neoalkanů a příslušných zbytků.

2) Alkylideny - jednovazné uhlovodíkové zbytky jako substituenty

Dvojvazné zbytky vzniklé myšleným odstraněním dvou vodíků z jednoho uhlíkového atomu. Názvy těchto substituentů tvoříme (s výjimkou substituentu CH2= , odvozený od methanu, s triviálním názvem methylen) přidáním přípony –iden k názvu odpovídajícího alkylu. Obecný název je tedy alkyliden.

Obrázek 2: Methylen (triviální název) a sytematicky vytvořený propyliden.

Více informací o alkylech naleznete v lekci č. 2: ALKYLY.

Autor: Jan Vrtílka