Buněčná teorie

Historie výzkumu buněk

• 1665 – Robert Hooke

  • Jako první vyslovil termín cellulae – buňky.

  • Pozoroval ve vlastním primitivním mikroskopu řez korkem – velké buňky.

• 1674 a 1683 – Antoni van Leeuwenhoek

  • Objevil pomocí doma vyrobeného mikroskopu prvoky a bakterie.

• 1837 – Jan Evangelista Purkyně

  • Položil základy buněcné teorie – výrazně prispěl k jejímu rozvoji.

  • Zastával názor, že buňky vznikají de novo (samy z nejaké neživé hmoty).

• 1838-39 – Matthias Schleiden a Theodor Schwann

  • Formovali tzv. buněčnou teorii (vizte níže).

• 1857 – Rudolf Virchow

  • potvrdil buněčnou teorii.

  • Formoval biogenní zákon: "Omnis cellula e cellula." – Každá buňka pouze z buňky.

• 1952 – George E. Palade a Keith R. Poter

  • Pomocí elektronového mikroskopu popsali mikrostrukturu buněk.

Buněčná teorie

• Buňka je základní stavební a funkční jednotkou každého živého organizmu.

• Všechny organizmy jsou jí tvořeny nebo v ní žijí.

• Buňky mají obdobné chemické složení.

• Nové buňky vznikají vždy z buňky mateřské.

• Činnost organizmu je výsledkem činnosti buněk a jejich interakcí.