zpět Zpět na diskuze

Subjektivní stárnutí

avatar

Maddie 28. 03. 2025 • 19:40

Říká se, že život je jako toaletní papír. Čím déle odmotáváš, tím rychleji se rulička točí. Což je fakt. Tak mě napadlo spočítat, jako jak dlouhé 80ti letý člověk pocitově vnímá svoje dětství v poměru se zbytkem života. Pro zjednodušení počítám dětství jako prvních 20 let života.

Způsob počítání: Procentuální nárůst životní zkušenosti. Tedy:

1. rok života (a zde nevím, co napsat, vzhledem k tomu, že člověk začíná od nuly)

2. rok života - 100% nárůst životní zkušenosti (následující rok bude trvat stejně dlouho, jako celá dosavadní životní zkušenost člověka)

3. rok života - 50% nárůst životní zkušenosti (následující rok bude trvat stejně dlouho, jako polovina dosavadní životní zkušenosti člověka...)

4. 33%

5. 25%

6. 20%

7. 16%

8. 14%

9. 13%

10. 11% a tak dále... (hodnoty zaokrouhluji na jednotky)

V mém případě tohle počítání proběhlo vypisováním a následným sčítáním. Obě hodnoty jsem poté dala do zlomku a vyšlo mi, že v 80ti letech pocitově prvních 20 let zaobírá přibližně 60 % subjektivní životní zkušenosti (tedy, že v 80ti letech člověku přijde, že jeho dětství trvalo déle, než polovinu jeho života, protože následující roky v porovnání s nimi subjektivně utíkají, jako voda).

Nevím ale, jak si to ověřit. Taky mě napadlo, že je na počítání podobných příkladů možná nějaký mechanismus, díky kterému se hodnoty nemusejí laicky vypisovat, jako jsem to dělala já. (A který je celkově sofistikovanější, ten můj je hodně laický obecně...) Kdyžtak se o něm ráda dozvím... :) Též si nevím rady s 1. rokem života. Jeho hodnota ale ovlivňuje výsledek. 

Kdyby se tím někdo chtěl pro zajímavost zabývat, budu moc ráda. :)

sub comment
avatar

Dominik Chládek 29. 03. 2025 • 09:44

Moc zajímavá úvaha, děkuji za sdíleni :)

avatar

Maddie 28. 03. 2025 • 20:14

Mimochodem je zajímavá i matematika kolem toho... :D Například, když svému ročnímu dítěti rodič řekně, ať na něj počká 5 minut, a svému 18ti letému dítěti, ať na něj počká hodinu a půl, obě děti to subjektivně vnímají jako stejnou dobu. (Stejný procentuální nárůst životní zkušenosti = doba, po kterou musí každý z nich čekat.) To je jeden z důvodů, proč při cestě autem od dětí 1 000x zazní "Kdy už tam budem???"... :D 

Přihlásit se pro komentář